Světová ekonomická krize
Kdo zaplatí války na Středním východě ? Průběžný účet je předložen.
Málokdo si v létě 1990 uvědomil, že začíná nová etapa v lidských dějinách. Civilizační střet mezi Západem a Východem dostal novou podobu – válečný konflikt. Období, kdy se vyvážela jen kapitalistická nebo socialistická „ideologie“ je nenávratně pryč. Život bez nepřítele, jakoby nebyl ani životem. Co se však ve skutečnosti skrývá za tímto bojem ? Proč musí nejsilnější zástupce Západní civilizace vést válku na druhém konci světa ? Důvodů je několik. Jednak je tu strategická surovina, bez které si především Západní kultura nedokáže představit existenci – ropa a zemní plyn jsou hlavně energetické suroviny a fenoménem Západní kultury je automobil. Automobilový průmysl je hlavním tahounem západních ekonomik. Je na něj navázána řada firem zpracovatelského průmyslu. Bez ropy a zemního plynu jakoby Západní kultura přestala existovat. Jinými slovy :„Pokud nechceme zpátky na stromy, nezbývá než o tyto suroviny bojovat“. Ale jak přesvědčit prostý lid, že toto je nutné ? Jak přesvědčit lid, který je promyšleně dezinformován a řízen „zhora“, ve smyslu ušlechtilých úmyslů vrchnosti ? Nyní jakoby překážela filosofie, která obyčejným lidem servíruje životní styl podle těch „nejlepších“ úmyslů. Obyčejní lidé fungují jako samostatný organismus, vědí, že válka jim navždy vezme syny a dcery. Přesvědčit takto smýšlející organismus je velmi těžké – až nemožné. Ne však pro moderní společnost Západní kultury. Když dochází dech propagandě, umějí týmy specialistů dodat hmatatelné důkazy, které přesvědčí i obyčejné lidi. Nejlépe tím, že způsobí bolest přímo v jejich řadách. A nesmí to být jen tak obyčejná bolest, musí opravdu bolet. Dá to mnoho práce, ale nakonec přijde 11.září 2001. Je to báječně naplánované, první ohlasy jsou až nečekané, soucítí celý svět a podpoří další vedení války. A je tu konečně nový nepřítel, který tolik chyběl i ostatním vládcům světa. Už se nemusí bojovat proti státnímu uspořádání, už se nemusí vést válka o přírodní bohatství, již stačí jen bojovat proti terorismu a to kdykoli, kdekoli a čímkoli. Nyní je možné s odvoláním na boj proti terorismu skrýt jakékoli i svévolné aktivity. Ale peníze jsou potřeba stále a kde je brát ? Tisíce miliard dolarů nelze jen prostým způsobem natisknout, podlomilo by to fungující systém bohatství, respektive ohrozilo by to majetky těch nejbohatších světa. (Připomeňmě, že téměř celé bohatsví světa patří asi 2% populace).
Kde peníze brát ? Půjčovat si nelze donekonečna. Jediná ekonomika, byť nejvýkonnější na světě však nemůže tohle zvládnout.
Přišel čas vybrat si daň za vedení války. Za zpustošené hospodářství, za klesající měnu. Jsou tu přece odborníci, kteří umí manipulovat s lidmi. Týmy pracují na plné obrátky, až vymyslí geniální strategii, kdy daň zaplatí každý na světě a to i s velkými úroky. Mechanismy fungování ekonomik jsou jasné, vtloukají je žákům ve školách do hlavy už od dětství. Není nic jednoduššího, než zasáhnout nejcitlivější bod spojených nádob – burzu. Ta není jen ukazatelem dění v ekonomice, ale i jeho nejsilnějším regulátorem. Ve své podstatě není ničím jiným, než virtuálním světem peněz, o kterých nikdo nic neví. Je to svět podvodů, spekulací a manipulačního prostoru. Pokud známe mechanismus fungování tohoto světa, je jasné, že cíleným zásahem je možné vyvolat jakýkoli stav v rozsahu od paniky, až ke stabilitě. Je nutno znovu upozornit, že cílená manipulace přímo zasáhne jen zlomek obyvatelstva planety, ale na jeho reakci pak závisí kvalita života celé planety. Máme tu tedy vzorek obyvatelstva o malém počtu, kteří mají většinou prestižní školy. Tyto školy vyučují podle jednoho schématu (hlavním tématem výuky je – Jak zbohatnout za každou cenu) a proto je tak snadné nalézt místo kam cílit a zasáhnout. Destabilizovat tedy finanční trhy není nic obtížného (z pohledu mocnosti). Ale jak to zařídit, aby to vypadalo věrohodně ? Máme tu přece osvědčené a vyzkoušené praktiky. Že si přitom ušpiníme ruce ? Co bychom neudělali pro naše ještě plnější měšce. Obětujeme nějaký bezvýznamný sektor ekonomiky, který se tolik nedotýká nás bohatých. Máme jich několik, ale vybereme třeba hypoteční trh. Známe slabá místa výukových systémů škol, kam chodí manažeři bankovních ústavů, ale co je nejdůležitější – víme určitě, že všichni kradou a podvádějí ve vykazování úspěšnosti úvěrů. Zkreslují hodnocení bankovních ústavů i jiných firem pro akciový trh. Bankovní úvěry se staly iluzemi o krytých financích, jen aby se vydělalo. Je projedeno více než vyprodukováno a to na několik generací dopředu. Každý přizná jen to, co je mu prokázáno a odepisují se nepodařené finanční operace minulých desetiletí. V takovém zmatku se pak snadno ztratí i pár tisíc miliard za nějakou tu válku. Přímo před očima se nám hroutí systém (vlastně probíhá jeho cílené ozdravení - šokem), který vše vybudoval na neustálém růstu výkonnosti. Tento princip je přinejmenším diskutabilní. Aby byl růst podpořen, poskytovaly se úvěry na investice, které ve skutečnosti vydělávaly jen "iluze" o penězích.
Teď už jde jen o to, zda bude zbytek světa nečinně přihlížet, jak si Západní kultura nechává zaplatit svou chamtivost a vybírá desátek za svá rozhodnutí bez jejich souhlasu.
