Je už vidět světélko na konci tunelu ?
Je velmi pravděpodobné, že na pomyslné světélko si ještě delší čas počkáme. Snahy politiků v U.S. více než jasně naznačují, že spojit řízený kolaps finančního systému s jeho ozdravěním je nemožné. Lépe řečeno, mnoho bohatých by zchudlo a proto přijde oprava v podobě dotištění dalších nekrytých finančních prostředků a jednoduše se bude podvádět dále, stejně jako předtím. Ovšem provedení i takto jednoduchého plánu, pokud nesmí být přímo viditelný záměr, přinese mnoho „obětí“ a bude trvat velmi dlouho.
Všechno spěje k tomu, že i přes odsuzování ochranářství národních ekonomik, si bude každá země chránit vlastní ekonomiku, jak to jen bude možné. Výrobní závody firem postupně ukončí svou činnost mimo území státu, z kterého pocházejí a bude to znamenat návrat o několik desetiletí zpět. Zboží se stane drahým a nedostupným. Nastanou problémy především v ekonomikách střední a východní Evropy a rozvojového světa. V těchto částech světa rovněž poroste nezaměstnanost, chudoba a zhroutí se sociální systém. Nastane návrat ke státní soběstačnosti, kdy si každá země bude muset umět vyprodukovat vše co spotřebuje a teprve potom, pokud na to bude dostatek umu a energie vyrobit zboží, které bude moci vyvézt.
Je tu ale ještě jedna zásadní komplikace, která bude bránit snahám národních ekonomik EU, v této jediné životaschopné hospodářské politice. Lisabonská smlouva, jejíž ratifikací předá každá země určité pravomoci do centra EU. Může se stát, že právě díky centralizovanému řízení Evropy bude docházet ke zvýhodnění „starých“ členů EU oproti nově příchozím. Vzhledem k dosavadnímu chování „starých“ členů EU, je to více než pravděpodobné. I proto nás nečekají dobré časy.
