Energetická politika - nebývalá fraška
Chci věřit tomu, že se konečně bílé límečky jak v ČR, tak na úrovni EU probudí ze zeleného snění a začnou přemýšlet o energetické závislosti v kontextu s jádrem. Je to jediná dlouhodobě udržitelná strategie, která znamená nezávislost a spolehlivost v dodávkách energií. Počátek civilizačního střetu nám dává nahlédnout do budoucnosti plné nejistoty, alespoň co se energií týče. Ruská diplomacie znamenitě využila situace a dává Evropě najevo, že její přání o nevybudování protiraketového deštníku v Evropě jsou míněna vážně. Ukazuje nám, kdo je tu pánem a kdo bude říkat, jak a co má být. Je skutečně těžko pochopitelné, do jakých rozhodnutí se Evropa pouští, když je významně závislá na surovinách států, proti kterým jsou některá rozhodnutí namířena. Nyní snad již dojde k procitnutí. Začne už konečně snad budování prozíravé energetické politiky, která bude směřovat k využití, prozatím jediné dostupné suroviny – uranu. Toho je totiž relativní dostatek ještě v zemi , ale hlavně v mořské vodě a ekonomická rentabilita výroby začíná již někdy při cenách ropy okolo 250 USD za barel. Tato cena není přehnaně vysoká, pokud si uvědomíme, že by na mořskou vodu mohlo dojít někdy za 100 let.
Existuje samozřejmě více cest, jak se k energetickým surovinám dostat, ale při zhodnocení rizik, je jaderná energetika tou nejpřijatelnější. I dnes se ukazuje prozíravost a myšlení národohospodáře u bývalých socialistických politiků. Dnes nám již mohl elektřinu z jádra vyrábět „celý“ Temelín a jaderná elektrárna, na katastrálním území Radovesnice II. u Kolína. Zbytečné investice do tzv. alternativních zdrojů energie, které musí být stejně zálohovány výkonem uhelných nebo jaderných elektráren jsou jen plýtváním penězi daňových poplatníků a plněním kapes zájmových skupin. Je to jen legalizovaný zločin skrývající se pod rouškou prospěšnosti životnímu prostředí.