Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dobré a lepší časy ?

24. 12. 2008

Čekají nás ještě dobré a lepší časy ?

                To bychom si jistě všichni přáli, ale zdá se, že to nebude tak snadné. Podle mého názoru již touto finanční krizí nastoupila Západní kultura cestu směrem z vrcholu - dolů. Nejprve si musíme objasnit, čeho je třeba vlastně dosáhnout a z jakého důvodu. Přímou příčinou této finanční krize je příliš mnoho nekrytých finančních prostředků v oběhu, přesněji, příliš mnoho poskytnutých nekrytých úvěrů, které byly poskytovány jen proto, aby mohlo docházet k ekonomickému růstu za každou cenu,

přesněji, aby mohlo docházet k iluzi o ekonomickém růstu. Tato krize již musela přijít, protože bylo třeba zahladit stopy i desítky let staré. Bylo třeba vyházet kostlivce ze skříní, které si předávali ředitelé a manažeři  příslušných firem a institucí po generace. Jemně a zjednodušeně řečeno, Západní civilizace již projedla svou budoucnost na několik desetiletí dopředu. Řešení je hned několik a všechna budou více či méně bolestivá.  Zkusme si některá představit.

 

1)      Válka – toto řešení bylo již v minulém století jako východisko použito. Jde o to, že dojde ke zničení jak hmotného, tak nehmotného majetku a je třeba vše budovat znovu. Tedy, nový začátek, je v podstatě nejideálnějším řešením tíživé ekonomické situace.

2)      Znehodnocení měny – nebo měnová reforma je řešením pouze regionálním, težko se dá použít v globalizovaném světě, neboť dohoda mezi státy světa je nepravděpodobná

3)      Zmrazení úspor – nemožnost výběru uložených peněz po určitou dobu (např. 30let), tyto peníze by pak sloužili jako jistina pro úvěry pro firmy a státy, rovněž dlouhodobě účinné řešení, které ovšem může narazit na odpor těch, kterých se bezprostředně dotýká, tedy lidí spíše bohatých

4)      Bankroty – k těm bude sice docházet, ale ne tak snadno, jak by se mohlo zdát. Jednak dochází ze strany států k podpoře firem a také banky nechtějí nechat firmy padnout, aby nebyly pak jejich dříve poskytnuté úvěry ztrátové. Je to začarovaný kruh. Pokud nebude moci docházet k přirozenému úhynu firem (což se státními intervencemi brzdí a znemožňuje), tak se nevytvoří prostor pro vznik nových a t.zv. nového začátku.

5)      Vzít rozum do hrsti – technicky vzato, je to velká ekonomická katastrofa, ale fakticky se nestalo vůbec nic. To jen ve hře o bohatství byly přečerpány „podíly“. Někdo si bral více než

Bylo v pomyslném měšci. Tento pomyslný měšec ve skutečnosti sice tvoří podstatu „velké hry“, ale fakticky je pouze nástrojem k bohatnutí „několika“ vyvolených. Pokud by se pomyslný měšec vyřadil ze hry, vůbec nic by se nestalo. Jen „několik“ bohatých přijde o své ostrovy, hrady, auta….. Zbytek světa může spokojeně žít dál . Tuto variantu považuji za nejvhodnější pro uspokojivé řešení situace, ale naprosto neprůchodnou ze zcela jasného důvodu – bohatí by přišli o svá bohatství a to přece nejde. Nutno podotknout, že by na takovýto přístup doplatila i tzv. střední třída, která se nechala do této špinavé hry vtáhnout aniž by věděla proč.  Proč ?  Hodně bohatých je málo a jak si zajistit své přisluhovače a zastánce špinavé hry ?  Jednoduše   dáme „kousnout“ ještě pár chudákům a Ti pak budou zase bohatší než ostatní chudáci. Je to tak prosté a peníze „dostanou“  přece každého – skoro každého.

 

Nyní je jen třeba vyčkat, kterou variantu nám bohatí „vyberou“. Bude to těžké i pro ně, možná se jim to začne i vymykat z rukou. Musí to být těžké pro lidi, kteří mají jen jediný zájem – hromadění  bohatství  a neumějí připustit jeho snížení, natož ztrátu.  Doufejme jen, že se budou i dost bát o sebe a své rodiny a nezvolí jako řešení variantu první.